Frekvenční terapie je založena na působení nízkofrekvenčního elektromagnetického záření na patogenní mikroorganismy. Rezonanční frekvence odráží některou z fyzikálních vlastností mikroba, se kterou rezonuje. Rezonanční frekvenci lze spočítat podle délky DNA. Působení plazmového generátoru může mít pozitivní vliv na průběh akutních i chronických onemocnění.

Plazmový generátor

Plazmový generátor je zařízení, které vysílá elektromagnetické vlnění o frekvenci 1-900 000 Hz. Vynálezcem plazmového generátoru byl americký optik a mikrobiolog Royal Raymond Rife, který již ve čtyřicátých letech dvacátého století nastartoval nové vědění odvětví – elektromedicínu. Rife sestrojil mikroskop, který díky systému optických hranolů umožňoval pozorovat mikroorganismy velikosti virů bez toho, aby byly usmrceny, jako se to děje při dnešním pozorování elektronovým mikroskopem. Mikroby postupně ozařoval světlem s různé vlnové délce (a různé frekvenci), načež zjistil, že každý mikrob má svoji rezonanční frekvenci, která ho dokáže pod mikroskopem zviditelnit. Následně zrealizoval myšlenku tuto frekvenci natolik zesílit, aby byl mikrob rozkmitán a usmrcen. Tak vznikl první plazmový generátor. Přestože Rifovo dílo bylo poté dočasně potlačeno a zapomenuto, dnes dochází k renesanci a rozvoji frekvenční terapie, která je mnohými považována za léčbu budoucnosti.

Fyzikální principy frekvenční terapie

Rife dosahoval obdivuhodných výsledků v ničení mikrobů a dokonce i rakovinných buněk pouze za použití nízkofrekvenčního záření plazmového generátoru. Frekvence, které používal, získával experimentálně po mnoha opakovaných pokusech se svým mikroskopem, avšak chybělo přesné fyzikální vysvětlení toho, proč by mělo docházet k rezonanci konkrétního biologického materiálu s určitou frekvencí elektromagnetického vlnění. A to byl jeden z důvodů, proč byla jeho metoda tak snadno napadnutelná. Významnou Rifovou následovnicí byla koncem dvacátého století Dr. Hulda Regehr Clark, která pro změnu získávala rezonanční frekvence (přesněji pásma rezonančních frekvencí) po vložení biologického vzorku do elektrického obvodu s paralelním zapojením. Když v paralelním obvodu poté měnila frekvenci elektrického proudu, v určitém okamžiku došlo ke zvukové rezonanci obou obvodů. Ani tady však nemůžeme definovat důvod tohoto jevu. Pásma Dr. Clark jsou dodnes základem při měření přesných frekvencí přítomných v lidském organismu.

Royal Rife se orientoval podle barvy vzorku, Hulda Clark podle zvuku, který vznikal při rezonanci dvou elektrických obvodů. Teprve syntéza dalších poznatků v oblasti biofyziky ukáže, nakolik shodné byly vlastnosti, které oba při studiu mikrobů sledovali. Kvantová fyzika říká, že celý vesmír je založený na vlnění a frekvencích, a víme, že stejná frekvence může znamenat jak barvu, tak tón, a dokonce i tvar. Experimenty, kdy zvukový signál o určité frekvenci vytváří konkrétní tvary na vodní hladině nebo tenké vrstvě jemného prášku, se zabývá poměrně mladý obor zvaný cymatika. A právě na vztahu frekvencí a tvarů je založena i metoda určování rezonančních frekvencí mikrobů podle délky jejich DNA, kterou objevila současná Rifova následovnice, taktéž američanka, paní Charlene Boehm. Princip jejího patentu, a přinejmenším jeden z principů účinku plazmového generátoru, lze shrnout následovně: „Pokud synchronizujeme vlnovou délku záření plazmového generátoru se skutečnou délkou některé z vnitřních struktur mikroba, tato struktura je rozvibrovánava mechanicky narušena. Životní funkce mikroba přestávají fungovat a on postupně hyne.“

Rezonanční frekvence podle délky DNA v praxi

Charlene Boehm ve svém patentu ukazuje výpočet rezonančních frekvencí podle délky DNA. Skutečná délka DNA mikroba se dosadí místo vlnové délky do vztahu: vlnová délka x frekvence = rychlost světla. Získáme tak frekvenci záření, jehož vlnová délka přesně odpovídá délce DNA, se kterou tzv. ladí, záření DNA rozechvěje a poškodí. V elektromagnetickém vlnění totiž platí stejné fyzikální a matematické zákonitosti jako u zvukového vlnění a frekvencí v hudbě. Tady nikoho nepřekvapí, že tón, který vydá jedna ladička, dokáže rozezvučet druhou ladičku, která je naladěna na stejnou frekvenci. Zákony platné v hudbě ostatně využijeme i při následném přepočtu získaných rezonančních frekvencí do nižších harmonických frekvencí, využitelných v plazmovém generátoru a neškodných pro lidské zdraví, tedy do bezpečné oblasti 1-900 000 Hz. Např. Staphylococcus aureus má v seznamu Dr. Clark rezonanční pásmo v oblasti 376,270-381 kHz. Způsobuje svědění a pálení kůže, kožní léze a ekzémy. Můžeme ale také použít frekvence spočítané podle délky DNA: 842,048 kHz, 595,418 kHz, 297,709 kHz, 581 Hz, 145 Hz, 102,8 Hz, 72,7 Hz – tato sada může být dále rozšířena a doplněna. V případě velmi nízkých Hertzových frekvencí zaokrouhlení na 1 Hz nehraje významnou roli. Účinnost metody si lze nejlépe ověřit u mikrobů, které nemají definované rezonanční pásmo pro měření, např. Borrelia spielmani, Streptococcus agalactiae, Treponema carateum a mnohé další. Při použití frekvencí vypočtených podle délky DNA dochází stejně jako u naměřených frekvencí k ústupu potíží (např. u Streptococcus agalactiae to byla bolest kloubů). Metoda má opravdu širokou škálu použití, kromě DNA lze jako základ výpočtu použít např. délku RNA jednotlivých podjednotek bakteriálních ribozomů.

Bezpečnost frekvenční terapie

Hulda Clark experimentálně zjistila, že lidské buňky reagují až na záření o frekvenci vyšší než 1 MHz. To, že lidské buňky, stejně jako buňky ostatních savců, nelze narušit nízkofrekvenčním vlněním, lze přisuzovat jejich vyšší organizovanosti a vnitřní strukturovanosti. Eukaryotní buňka se bezpochyby liší od buňky bakteriální přítomností vnitřních membrán a cytoskeletu, jakési mikroskopické vnitřní kostry, která zajišťuje vzájemnou propojenost buněčných struktur. Není tedy možné zaútočit na jednotlivé podbuněčné struktury zvlášť, jako se to děje v případě virů a bakterií, kde jsou uložené poměrně volně. U patogenních plísní či prvoků byla metoda podle DNA prozatím zkoušena ojediněle. Jejich postupná likvidace plazmovým generátorem je však možná. Obecně lze říci, že čím výše postupujeme v zoologickém systému, tím náročnější je likvidace patogenních organizmů plazmovým generátorem.

Perspektiva a budoucnost frekvenční terapie

Frekvenční terapie je bezpochyby využitelná jako alternativní či doplňková terapie u všech onemocnění, u kterých předpokládáme mikrobiální původ, a jako taková je využívána již dnes. V blízké budoucnosti předpokládáme možnost jejího širšího využití v boji s nádorovými onemocněními, jak ukazuje ve videu americký dirigent, hudební teoretik a fyzik prof. Holland (https://vimeo.com/user73653290). Čím více toho budeme znát o fyzikálních principech frekvenční terapie, tím větší vážnost jí bude přikládána i mezi lékařskou a další odbornou veřejností.